Last Chance Regatta - Formula Kite

V termínu 18. – 27. dubna 2024 se ve Francouzském Hyeresu konal poslední nominační závod třídy Formula Kite na LOH 2024 v Paříži.

Na závody jsme jeli s taťkou jak jinak, než naším miláčkem VW Transporter T5, který byl po strop nabalený věcmi na závody a dokonce jsem si sebou přibalil nějaké učení, protože maturita je celkem za rohem.

V Hyeresu jsem už byl celkem 3x, a tak jsem se nemusel obávat, že bych někde musel složitě hledat, kde je registrace, měření vybavení atd., čeho jsem se nejvíce obával, byla předpověď, protože to vypadalo, že nebude skoro vůbec foukat a místo toho bude spíš pršet, nakonec bylo vše jinak a nejen co se závodů a podmínek tyče, protože než jsem odjel, tak jsem si u každého učitele musel zjistit, jestli mám všechny známky potřebné pro uzavření tohoto pololetí, což mi každý z učitelů potvrdil. Jenže když jsme byly za Monakem, tak mi přišlo upozornění, že mi z češtiny chybí dvě známky, bez kterých bych nemohl k maturitě, takže se z přípravy na závody stal boj o maturitu.

První tři dny byla onsite registrace, přeměření vybavení a další potřebné formality, kterými je potřeba si projít, abych mohl závodit. Tyto tři dny utekly jak voda, protože kromě samotného tréninku jsem s učitelkou řešil, jak vyřešit ty dvě chybějící známky. Bohužel komunikace fungovala, co den, to odpověď na můj e-mail, takže se to docela táhlo.

První den, kdy se závodilo foukal celkem hezký offshore, vítr tak akorát na 21, jelikož jsem přes zimu neměl kde trénovat, tak jsem očekával, že budu hooodně zaostávat, nakonec to ale taková tragédie nebyla. Dvě rozjížďky jsem dojel na 25. pozici a to se mi moc nedařili starty. Během dne vítr dost přidal a téměř všichni závodníci měnili z jednadvacítek na patnáctky. Mně se ale vítr zas tak silný nezdál, a tak jsem zůstal na své jednadváce a bylo to skvělé rozhodnutí. Sice jsem proti větru trošku ztrácel, ale po větru jsem vše dohnal a dokonce se posunul dopředu. Nicméně rozjížďku, kdy jsem byl v první dvacítce jsem měl předčasný start a tak místo krásného umístění jsem byl UFD (předčasný start), což automaticky znamená poslední místo. Po prvním dni jsem si držel 30. pozici. A jako bonus mi učitelka odpověděla, že pokud chci ty dvě známky, tak si mě druhý den vyzkouší online. 

Druhý den jsme přijeli na místo dění dost brzo, protože jsem se chtěl něco málo ještě naučit, taťka byl dost nervózní, protože jsem v 10:00 měl online zkoušení a pár minut na to se mělo startovat. Naštěstí byl vítr na mé straně a hezky počkal až na konec zkoušení. Když jsem po zkoušení vylezl z auta a šel obhlídnout situaci, tak mi bylo jasné, že není na co čekat, že za chvilku bude start. Vítr se několikrát otočil, až se nakonec ustálil na dost silný offshore. Volba byla jasná, jednadvacet jak víno. Hned před první rozjížďkou to rozhodčí odpískaly a start posunuli o hodinu, protože vítr extrémně polevil. Suchou nohou se na břeh podařilo vrátit jen hrstce závodníků, naštěstí jsem byl mezi nimi. Po hodině čekání vítr opět nabral na síle, téměř všichni vytáhli své FS VMG2 15m, jenže já si volbou nebyl úplně jistý, a tak jsem vzal dva klacíky, jeden kratší a druhý delší a taťkoj jsem dal za úkol jeden vytáhnout. Vytáhl ten delší, což znamenalo, že na vodu půjdu s jednadvácou. Byla to velmi dobrá volba, protože vítr během dne opět polevil a trochu se otočil, takže zatímco ostatní závodníci museli přezbrojit na vzducholodě, já si v klidu čekal na vodě. Po tomto studijně i závodně náročném dni jsem si pohoršil na 32. místo.

Třetí závodní den jsem byl dost skeptický, protože měl foukat silný offshore a do toho odpoledne mělo začít pršet. Vítr sice ráno foukal dost silný a i od břehu, ale během hodiny stihl vychcípat téměř na nulu. Pořád se točil o 180 stupňů a nikdo pořádně nechápal, co se to děje. Nakonec se odpoledne rozfoukalo na sideshore a šlo se na vodu. Moc se mi nedařilo, protože foukalo na přebušenou patnáctku a na mé poměry z Rozkoše byly dost velké vlny, ale dalo se. Tím, že se vítr točil, tak jsem měl velkou výhodu, že i když nepatřím mezi nejrychlejší závodníky, tak skvěle čtu vítr a dobře vím, kdy je výhodné otočit a jet úplně jinam, než ostatní. To se nejvíce potvrdilo v poslední rozjížďce, kdy se přes hory přehnal černý dešťový mrak a vítr se otočil opět na offshore. Vedl jsem si výborně, byl jsem totiž na třetí pozici, bohužel rozhodčí usoudili, že podmínky jsou hodně nebezpečné a tak nás nahnali na břeh. Byl jsem dost naštvaný, protože kdybych dojel na třetí pozici, tak bych se v celkovém pořadí posunul dost dopředu. Ihned po příjezdu na břeh jsem začal balit kita, protože se hnal vydatný déšť. Rozhodčí nás chtěl ještě dostat na vodu, ale ani blázen by v takovém dešti nešel na vodu, a tak byl třetí den u konce a já se propadl na 33. pozici.

Čtvrtý den byl už o něco příznivější, co se povětrnostních podmínek týče, každopádně znovu foukal silný offshore, ale pořád to nebylo dost na 11tku a tak jsem opět vytasil 15tku. Jelikož foukalo od břehu, tak nebyly takové vlny, ale vítr se během první rozjížďky dost točil a po startu téměř přestalo foukat, takže jsme všichni závodníci museli polovinu stoupačky pumpovat, naštěstí se během rozjížďky rozfoukalo a my tak mohli konečně pořádně závodit. Po druhé rozjížďce vítr přidal na poctivých 12m/s. Narovinu si řekněme, kolik z vás bylo ve 12ti metrech na foilu a k tomu ještě s 15ti metrovým křídlem. Byl to masakr, ale bavilo mě to, především valit bomby po větru, kdy stačí, aby ten před vámi spadl a vy z něho uděláte filety. Naštěstí se nic takového nestalo. Poslední rozjížďku dne se vítr začal točit, podařilo se mi toho využít a prokousal jsem se až na 13. pozici, jenže když jsme byli necelých 500m od cíle, rozhodčí se rozhodli držet se přísloví v nejlepším přestat a tak byl ukončen čtvrtý závodní den. Bohužel pro mě poslední závodní den na těchto závodech, jelikož druhý den se závodilo o pozvánku a kvalifikaci na LOH.

Vojtovi se podařilo probojovat se až do finále, kde měl šanci se nominovat na LOH 2024. Ve čtvrtek 25.4. se jelo finále, kdy se Vojtovi první rozjížďka náramně podařila a vyhrál ji, bohužel potřeboval buď, aby vyhrál polský reprezentant, nebo ideálně on sám. Když jsem koukal, jak suprově zajel první rozjížďku, tak jsem si myslel, že tu olympiádu urve, naneštěstí v dalších rozjížďkách vždy dojel poslední a tím pádem nepostoupil do úplného finále, tudíž mu účast na Olympijských hrách takto těsně utekla.

Všichni čtyři, Já, Monča, Vojta a Dominika jsme dělali maximum pro to, abychom mohli Českou Republiku reprezentovat za pár měsíců v Paříži, bohužel si budeme muset počkat další čtyři roky na Americké Los Angeles.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co mě podporují a fandí mi. Největší dík patří rodině, bez které bych se takhle daleko nedostal. Až bude po maturitě, tak jak by řekla moje mamka začne to pravé tóčo, aby to LA dopadlo.

Z přípravy na maturitu Piškot :-)