Týdenní kite zájezdík Itálie a Chorvatsko
V pátek po škole jsem mazal co nejrychleji domů, abych si stihl zabalit a připravit věci na výlet. Zabaleno bylo celkem rychle, protože jsem vzal tašku s věcma ze Sardinie a hodil do ní o jednu mikinu víc. Ještě ten den mě taťka s babičkou odvážejí k Petrovi, kde se ještě musí připravit obytka na cestu.
První zastávka byla v Itálii, na mělčinatém spotu Grado. Neříkám, že se mi tu nelíbilo, ale to, že kvůli větvím, trávě a nevyzpytatelným mělčinám ve vodě budu dva dny jezdit na twintipu bylo už moc. Druhý den naštěstí byl vítr hooodně slabý, takže jsem si vytáhl koťátka (kity Flyusrfer VMG) a začal jsem provádět preventivní prohlídku. Za soumraku jsme napakovali auto a jeli směr Chorvatsko, konkrétně Ližnjan.
Podmínky na spotu jsou trochu náročné, po ránu se na záchod chodí do toitoiky na stavbu. Sprcha hned u auta ve vodě. Kvůli bezvětří jsme skupinka čtyř nadšenců vyrazila na kola. Na kole jezdit umím, ale bylo to poprvé, co jsem jel nějaký náročný terén na svém kole po dědovi. Tenhle den se ukázalo, že moderní doba výrobky pěkně fláká, nejvíc terénní kolo píchlo, a moje historická bestie z roku radši ani nechci vědět dojelo zpátky do základny jako první.
Další den to bylo už lepší, dopoledne jsem se jen tak povozil na freeridovém foilu s 5tkou foukačkou. Bylo to celkem příjemné si dělat blbinky a pokoušet se sjíždět vlnky. Odpoledne jsem vytáhl miláčka Flysurfer VMG2 11m. Při prvním rozjezdu jsem měl trošku problém si zvyknout, že foil R5V1 a VMG jsou rychlé bestie, nicméně jsem se do svého živlu dostal velmi rychle a ke konci dne jsem si sázel pěkně rychlé otočky. Na tomto spotu jsme byli ještě jeden den, kdy jsme si užívali pěkné vlny dobré 4km od břehu, bohužel na Petra foukalo už moc málo a kite mu spadl do vody. Než jsem přijel ke břehu, nafoukl sup a dojel k Petroj, tak už pro něj naštěstí jel rybář, který ho za 20 Eur zachránil.
Na poslední den jsme se přesunuli s nadějí, že najdeme vítr v překrásném národním parku. Hned při prvním náznaku větru jsem byl připravený vlézt do vody, jenže tak rychle, jak vítr přišel, tak taky odešel a já se ani pořádně nerozjel. Na pláži jsem chvilku ještě čekal, jestli to zapne, ale nezaplo, takže se jelo na kola. Moc pěkným lesíkem jsme to jeli :D
Cestou domů jsme si dali zastávku na Nojzíku, kde se sice na foilu nedá jezdit, ale aspoň se na daný směr větru dal přeskakovat rákos.
Po týdnu trajdání se po Evropě už zase z Čech zdraví Piškot.
