Proč za snowkitingem do Norska s Kiteseason?
Úvod
Norsko je již dlouhá léta turisty vyhledávaná destinace především díky unikátní přírodě, fjordům, lovu ryb a polární záři. Lidem, kteří propadli kitingu, však nabízí i další možnosti, jak si výlet do této krásné země užít. Díky moři, které ho obklopuje, se dá samozřejmě během letních měsíců provozovat klasický kiteboarding na vodě. Mnohem zajímavějším obdobím je tu ale zima. V jižní části Norska se rozprostírá jeden z největších národních parků v Evropě, Hardangervidda, který v zimě nabízí neuvěřitelně velké prostranství ideální pro snowkiting.
Jak jsem se k Norsku dostal?
Zimu mám raději než léto a byl jsem zvyklý jezdit každou zimní sezónu do Alp na lyže. Taková klasická zimní dovolená, nejdříve s rodinou, pak s kámošema. Když jsme se rozhodovali, které středisko vybrat jako cíl dalšího výletu, zmínil se mi snowkitujicí kamarád, jestli bych raději nejel na sever vyzkoušet, co nám nabídne Norsko. Po rychlé kalkulaci jsem zjistil, že výlet nebude o moc dražší, než týdenní lyžovačka ve francouzských alpách, a tak jsem měl jasno. V Česku už jsem párkrát na sněhu jezdit byl, takže jsem trochu tušil, co bych mohl od výletu očekávat. Začali jsme plánovat jakým způsobem se dopravíme, co budeme potřebovat za výbavu a studovat veškeré informace, které by byly k našemu tripu užitečné. Dodnes si pamatuji, jak při prvním prozkoumání informací na internetu, shlédnutí několika fotek a videí jsem až nechápal, jak neskutečně velký je prostor, kde se tam dá kitovat. Na obrázcích bylo téměř všude bílo, sem tam nějaký kiter, ale žádné stromy ani elektrická vedení, jak jsme zvyklí od nás z domova.
O spotu, podmínky na ježdění?
Hardangervidda je národní park na cestě z Osla do Bergenu, který má rozlohu 6500 km2 s průměrnou nadmořskou výškou 1100 m n. m., přes který v severní části vede pouze jedna asfaltová cesta a jedna železnice. Většina náhorní plošiny je položena nad úrovní, kde již nerostou stromy a reliéf je spíše ve stylu oblých pahorků než strmých kopců, které známe z alpského prostředí. Vzhledem k těmto podmínkám si cesta žije tak trochu svým vlastním životem a je občas těžké ji udržovat v provozuschopném stavu. Je sice vyfrézovaná a obklopená bariérami sněhu, ale pokud hustě sněží a fouká vítr, může se snadno a rychle stát, že není průjezdná. V takovém případě ji na obou koncích uzavřou a nikoho nahoru nepustí, dokud není cesta opět bezpečně v provozu. Je proto dobré znát pravidla, jak se zachovat v situacích, kdy se podmínky změní a je třeba včas sjet z náhorní plošiny dolů za závoru.
Tato cesta se klikatí mezi několika většími zamrzlými jezery. Sněhová pokrývka je na nich dostatečná na zapíchnutí snowboardu nebo lyží a většinou je v jejich blízkosti vyfrézováno parkoviště pro auta kiterů. Pro začátečníky je tedy nejvhodnější zastavit u některého z nich a rozjezdit se na rovné ploše. Zkušenější jezdci si pak odtud můžou vyjet i dále do kopečků. Výhodou je i blízkost aut, takže je-li vám zima, můžete si dát v autě sváču. Když nemáte zamlžené okno, tak dokonce krásně vidíte na své zaparkované vybavení a ostatní kitery. Na jezeře je kiting většinou velmi bezpečný. Jediným rizikem mohou být větší nezasněžené balvany na jeho březích nebo kiteři, kteří jsou líní šlápnout si 30 m k autu a přijíždí do jeho těsné blízkosti. A tak se někdy poštěstí vidět kite přes auto nebo dokonce i přímo na cestě.
Vzhledem k velikosti náhorní plošiny je pravděpodobnost, že bude někde kolem cesty foukat vysoká, ale zkušenosti a doporučení místních borců kiterů nebo lidí, kteří jezdí do Norska za snowkitingem pravidelně, jsou rozhodně k nezaplacení. Může se tak snadno stát, že si ve stejný den někdo na jednom spotu zajezdí a jíní, kteří se rozhodli čekat na vítr v jiné části plošiny, si pouze užijí slunečného dne.
Nejlepší čas na návštěvu, jaké velkosti kitu, případně jaká dodatečná výbava?
Hlavní sezóna je pro snowkiting převážně od půlky února do začátku dubna. V tomto období bývá nejvíce slunečných dnů a příjemný vítr na střední a větší velikost kitů. Samozřejmě se dá vyrazit i dříve, kvalita sněhu je často lepší v lednu. Problémem však může být délka dne, kdy se na začátku roku rozednívá kolem 9h a stmívá již kolem 16h. Kromě toho také množství srážek bývá o dost větší, což může přinést problémy s uzavřením cesty. Naopak síla větru je většinou nejlepší právě v měsících leden a únor.
S výběrem období tedy můžete i částečně určit vybavení, které si na trip vezmete. Na váhu jezdce okolo 80 kg bych doporučil od ledna do konce února přibalit menší kite velikosti okolo 7 m2 a k tomu jako druhý 12 m2. Od poloviny února do dubna pak spíše větší kity, jeden zhruba 8-10 m2 a druhý okolo 15 m2. Osobně mám na zimu komorové draky o velikosti 6 m2 a 15 m2. Komorové proto, že se nechci tahat s pumpou a případně řešit situaci s ucházejícím vzduchem. Ale spousta lidí jezdí i v zimě nafukovací kity a nemají s nimi problémy. Hodí se mít i skialpové či splitboardové vybavení pro případ, že se ocitnete dál od cesty a vítr náhle vypne. I taková drobnost jako teleskopické hole jsou v tomto případě k nezaplacení. Samozřejmě pokud má někdo v plánu se vzdálit od silnice dále, než by se bez potřebného vybavení stihl do večera vrátit zpět k autu, je nutné vozit s sebou i věci, které umožní přežití noci venku, ať už v záhrabu nebo v provizorním kitovém stanu. Teploty během dne se většinou pohybují kolem -10 °C, což je způsobeno tím, že vítr vane od moře ze západu. Při změně směru větru na východní mohou teploty klesnout i k -30 °C. Ani to není tak zlé, výhoda kitingu je, že se stále hýbete, na rozdíl od klasického sjezdu, u kterého cesty nahoru prosedíte na lanovce.
Jak se tam dostat?
Možností, jak se na trip do Norska dostat, je celá řada. Od nabalení vlastního auta, sehnání si ubytování a cesty cca 1600 km na sever, až po zajištění veškerého servisu od cestovní kanceláře. Poprvé jsem nechtěl nechat nic náhodě, přece vím, že je lepší se v zimě pohybovat s někým, kdo dané prostředí již zná a má zkušenosti, jak na podobném místě fungovat. A tak jsem na internetu našel cestovku Kiteseason, která nabízela prakticky vše od koupě letenek, dopravy z letiště, každodenních transportů na spot a zpět na ubytování, polopenze až po zapůjčení snowboardu nebo lyží na celou dobu pobytu v ceně. Volba byla jasná, chci si přece jen užít kiting, ostatní ať za mě zařizuje někdo, kdo to má zmáknuté. I tak jsem nečekal, že po příletu do Oslo, bude cesta transportery ještě celkem dlouhá. Zkrátka 250 km po okreskách nějaký čas zabere. Když by někdo plánoval jet do Norska vlastním vozem, musí připočítat i cesty každé ráno na spot a zpět na ubytování. To se denně může vyšplhat až na 100 km, takže za týden se kilometry určitě dost nasbírají.
O kite škole, kurzech a ubytování?
Cestovní kancelář Kiteseason zajišťuje ubytování v pěkných apartmánech ve vesničce Ustaoset, která je od závory na cestě na náhorní plošinu vzdálena 10 km. V případě, že je provoz přes park regulovaný, je díky tomu možné celkem rychle reagovat na změnu podmínek. Z některých apartmánů je možné vidět směrem na jih přímo na kousíček náhorní plošiny a zkontrolovat hned po ránu viditelnost přímo z okna. Existuje i možnost bydlet přímo u závory, ale ubytováni je podstatně dražší. Další alternativou je najít si přes internet vlastní ubytování. Norové používají v této oblasti své chatičky spíše přes letní sezónu, a tak je nemají problém v zimě pronajmout.
Pro začátečníky je zde také možnost kurzů, které nabízí cestovka pro své zákazníky. Když si chcete zajezdit a vzít s sebou přítelkyni, děti nebo kamarády, kteří ještě s kitem neumí, můžete je tu svěřit do rukou šikovných instruktorů. Po většinu roku provozuje Kiteseason kurzy na vodě na Sicílii a právě do Norska se na zimu přesouvá většina týmu. Instruktoři dokáží poradit i zkušenějším kiterům, což se může v neznámém terénu dost hodit. Vzhledem k téměř ideálním podmínkám pro snowkiting se tady mohou rozjezdit úplně všichni a užít si tak parádní zimní dovolenou.
Co se tady dá dělat krom kitu?
Když náhodou nefoukne, nebo je nahoře zhoršená viditelnost, dá se zajet na sjezdovky do městečka Geilo, vzdáleného 10 km od Ustaosetu. Ty jsou přes týden úplně prázdné, protože většina Norů navštěvuje středisko jen o víkendech. Na některých částech sjezdovek tak zůstává manšestr až do odpoledních hodin. Samozřejmě je Norsko rájem běžkařů a perfektní stopy pro klasiku i bruslařskou techniku jsou připravovány a denně strojově udržovány v neuvěřitelném počtu kilometrů. Dají se absolvovat i výlety pěšky pod stolovou horu nebo jen tak do obchodů. Večer se dá zajít do sauny nebo do bazénu, které jsou ve většině hotelů v Geilu. Večerní popíjení s kámoši je nejlepší v případě, že jste si na letišti v duty free shopu koupili dostatečné zásoby alkoholu. V Norsku je alkohol o poznání dražší. Pivka jdou koupit i normálně v supermarketech, ale na tvrdý a víno mají specializovaný obchod s překvapivě velikým výběrem. Autem nedoporučuji převážet více alkoholu, než má Norsko stanoveno v dovozních podmínkách, na hranicích totiž často kontrolují a nemuselo by se to vyplatit.
Nejlepší den na sněhu?
Každý výjezd nahoru za závoru ve slunečný den je fantastický zážitek, který neomrzí. Vždy koukám s otevřenou pusou na tu neuvěřitelně velkou bílou planinu, která vypadá jako z jiné planety. Možná proto se zde natáčela jedna část Hvězdných válek s bitvou na zamrzlé planetě Hoth. Právě přejezd přes toto místo směrem do vesničky Finse, kam vede z Ustaosetu pouze železnice, je pro mne asi největší zážitek, který bych doporučil opravdu jen zkušeným borcům. V blízkosti ledovce je terén o dost náročnější než v jižní části od cesty. Byl to skvělý pocit, když jsme s Bimrsem a Mírou na vrcholku ledovce kity přistáli a užívali si parádní výhled v ten slunečný den, kdy bylo vidět i 100 km daleko. Navíc nás hřál pocit, že si ve Finse, před cestou vlakem k apartmánu, dáme zasloužené čepované pivko.
Vyrazíš letos i ty do Norska nebo máš v plánu vyrazit za sněhem jinam?
Text a foto: Honza Dajč
